Reklama
 
Blog | Jana Olšáková

Ruské volební slavnosti

Rusko se volbami z 11. března posunulo o další dějství v politické hře, mi si ji můžeme pracovně nazvat Za jediné, spravedlivé rusko. Zda tato hra nakonec vyzní jako tragedie či komedie se neodvažuji dopředu hodnotit, fraškou bych ji však nenazvala.

Volby do místních parlamentů republik a zastupitelstev Petrohradské i Moskevské oblasti probíhají na evropské poměry poněkud bouřlivě. Příčinou může být změna volebního zákona, který například nově požaduje po stranách také předložení podpisových archů s tisíci podpisy na podporu svých kandidátek. Tyto archy mají zvláštní vlastnost, cestou k volebním výborům se rádi ztrácí, či pokud již dorazí, začnou se tvářit nanejvýš podezřele. Volební výbor poté „nemá jinou možnost“ než stranu s takovými pochybnými, nebo nedodanými podpisovými archy na poslední chvíli vyloučit z volebního klání. Toto se pravděpodobně stalo opoziční straně Jabloko v Petrohradě.

Novaja gazeta přináší na svých stránkách zajímavý popis povolebních událostí:

Volební účast ukazuje na nevelkou občanskou aktivitu voličů ruské federace. Ve vesničce Matjevskom, se k volbám dostavili pouze dva voliči, kandidát a jeho přítel. Nepřekvapí, že jmenovaný byl zvolen sto procenty hlasů.

Jako reakce na neprůhledný způsob voleb se uskutečnil protestní „pochod nesouhlasících“ petrohradskými ulicemi. Jemu předcházel příjezd organizátorů, lídra NBP – ultralevicové ruské strany Eduarda Limonova i Garriho Kasparova, improvizovaná tisková konference ve vlaku a diskuse Limonova se západními novináři o myšlenkách Vladimíra Iljiče v jídelním voze nad sklenkou vodky. Samotného pochodu se zúčastnilo okolo pěti tisíc lidí. Z organizátorů nebyl přítomen nikdo, Udalcov i Limonv byli od rána v ochranné vazbě. Dav obcházející kordony policistů ulicemi Petrohradu skandoval protivládní a protiputinovská hesla. Po jeho příchodu k budově bývalého městského parlamentu se uskutečnil mítink, který svým zásahem přerušily jednotky policie. Mimo organizátory pochodu policie zadržela dalších asi padesát lidí. Ruský novinář patřící mezi zadržené odhadl průměrný věk zatčených aktivistů kolem dvaceti let. Všem těmto lidem policie vzala otisky prstů a pořídila si fotografie tváře.

Při posuzování voleb v tomto provedení se nelze ubránit jistým pochybnostem nad smyslem takového počínání. Na ruských diskusních serverech se mnohá ještě horká témata týkají právě voleb z 11. března, smysluplnosti voleb jako takových a demokracie v poměrech ruské federace. Petrohrad je v jednom z příspěvků uveden jako lakmusový papírek ruské demokracie. S tím se nedá než souhlasit. Pokud je v Ruské federaci místo které může mít tyto ambice, tak je to určitě Petrohrad. Pokud ho porovnáváme s hlavním městem Moskvu z hlediska jejich historické tradice, tak prozápadní a demokratické směřování bychom mohli nacházet právě ve městě Petra I., Děkabristů i demokratické revoluce z roku 1917, jenž díky své poloze hledí Evropě do oken. Petrohrad může být důstojnou opozicí „buddhistické“ Moskvě. Tento přívlastek používá ve svých pamětech Naďa Mandelštamová, vdova po ruském básníku zavražděném bolševiky při transportu do pracovního tábora. Ve své knize popisující postupně se totalitarizující společnost sovětských umělců přívlastku „buddhistická“ užívá, aby zdůraznila čistě asijský způsob Stalinovy vlády a lze ho chápat také jako neodporující, bezmyšlenkovitě přijímající. Nejspíš ne náhodou má Moskva ve svém srdci středověkou pevnost Ivana Hrozného, z níž vládne Rusku Vladimír Putin a veřejně přístupnou mumii jiného Vladimíra na ještě pořád Rudém náměstí.

Při pohledu na ruské „volební slavnosti“ v nichž se recyklují miliardy rublů a střetávají se tak rozdílné světy jako je „vesmir“ ruských oligarchů, ruské inteligence i miliony rusů těžce dobývajících svůj chléb vezdejší, možná najdeme i podobnost s volbami v České republice. Stejně jako mi může připadat marné přemýšlet o hodnotách demokracie v souvislosti s volebními událostmi v Ruské federaci, stejně tak marně mohu hledat vyšší kulturu na politickém nebi našem. Klement Gottwald již spočívá v pokoji a zpopelněn, ale troufám si tvrdit, že je to spíše zásluhou jeho uhnívajících končetin, než prozřením společnosti. A kdo ví, byla-li by tu nějaká ta naleziště ropy či plynu, něco více lukrativního než parlamentní medvěd a fondy Evropské unie, jak daleko na východ bychom se s našimi politiky podívali.

Ryba vždy smrdí od hlavy a v demokracii, ať už je jakákoli, je jí občan, který si s každými volbami vystavuje vizitku. Občan Ruské federace vřele vítaný imigračními úředníky po celém světě, bude mít v blízké budoucnosti možnost svým rozhodnutím u volební urny ovlivnit dění ve světě v příštích několika letech. Z jeho volby vzejdou zástupci v institucích jako je G8, nebo Rada bezpečnosti při OSN. Toto rozhodnutí bude činit z výšin svých možností a zkušeností. Držme mu palce.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama