Doručovatelka nebo doručovatel je takovou každodenní samozřejmostí, že si jeho přítomnost uvědomíme teprve s nedostatky v jeho práci. Poté, stojíc v nevábném prostředí haly, v ploužící se frontě, nejlépe vmáčknut těsně za spoluobčana vyznávajícího jiné standardy hygieny, má každý z nás možnost věnovat dost času úvaze o žebříčku hodnot České pošty.
Představa je to téměř fantastická. Dnes, stejně jako zítra a každý jiný všední den, se kolem deváté hodiny ranní otevřou dveře doručovacích sálů a z nich odhodlaným krokem vyjdou do ulic doručovatelé. Každého z nich čeká buď víc jak desítka kilometrů, nebo stovky doručovacích míst. Žádná schránka v České republice nesmí zůstat nepovšimnuta, kolem každé by dnes měl projít pošťák a v každé by podle nejlepších představ svého zaměstnavatele měl po sobě zanechat stopu.
Není to nedávno, kdy Česká pošta zveřejnila, že většina jejích příjmů neplyne z doručování listovních zásilek. Došlo k výraznému rozšíření služeb poskytovaných poštou a vašeho doručovatele se to také dotklo. Drobně se mu změnila náplň práce. Dnes mimo dopisů nosí množství neadresných zásilek, letáků. Spolu s výpisem z vašeho účtu a doporučeným dopisem, ve kterém vám obecní úřad oznamuje, že těsně vedle milované víkendové chatky zbudované vaším dědem bude stát čistička odpadních vod pro nedalekou obec, se natřásají kilogramy letáčků. Pro zvídavé mám zajímavý test. Krátce po deváté ranní se postavte na tramvajovou zastávku, například na Letenské náměstí směr Vltavská, nebo na Vítězném náměstí směr Červený vrch. V příhodné chvíli oslovte tu drobnou, v tváři větrem a sluncem ošlehanou pošťačku a nabídněte ji pomoc s vtáhnutím kárky do vozu. Napoprvé se nepřeceňujte a o tom batohu i té tašce přes rameno se nezmiňujte. Kdyby vás náhodou váha zásilek neuspokojila, vězte, že ji na pochůzce čeká ještě nějaká ta odkladní schrána, kam si předrozvozem nechává dovézt zbytek.
Váš pošťák není jen distributorem letáčků, ale i dealerem výherních losů a pojišťovacím, finančním poradcem. Patří ke cti doručovatelů, že většina oboru neznalých spoluobčanů o tom nemá ani potuchy. Chtěli byste, aby o vašich úsporách rozhodoval člověk bez patřičného vzdělání nebo zkušeností v oblasti finančního investování? A nebo ještě lépe o úsporách vašich rodičů užívajících si zaslouženého důchodu? „Je libo jedno stavební spořeníčko, nebo snad životní pojištění pro malého vnoučka, ne? Tak tady máte výherní tiket a víte co? Vezměte si jich rovnou pět, jsou jen za dvacet pět korun a určitě na ně něco vyhrajete!“
Přiznání různých ohodnocení nad rámec holého platu, je vedoucími podmiňováno právě plněním norem v této oblasti. Stěžujete si, že je to řádná dřina „vodtáhnout“ a do schránky předpisově vložit osm set výtisků obecního zpravodaje? Ale z čeho si myslíš, že jsi dostal zaplacené ty vánoční prémie. Stydíte se nabízet výherní losy klientům České pošty? S tím vůbec neobtěžuj a kup si je sám. Nerozumíte problematice životního pojištění nebo důchodového spoření? Uzavři ho sám na sebe, své děti, manžela, své rodiče …, prostě na koho chceš.
Chtěli byste vědět jak plyne život s kárkou za patami? Je to blues …, blues cesty do práce tramvají s lidmi co jedou z flámu, prstů tak zmrzlých, že neudrží tužku. Blues o „velkých modrých schránkách“, známém ve sběrně papíru, o zaplivaných podchodech a umatlaných schránkách vedle odpadkových kontejnerů, o práci bez přestávky na oběd.
Nám, uživatelům monopolních služeb České pošty, by v té nekonečné frontě u přepážky mohlo konečně dojít, že tady se vedení rozhodlo vyjít za úspěchem cestou kvantity poskytovaných služeb, a doručování zásilek vnímá pouze jako jistý pozůstatek z dob minulých, dravého podnikání prostých. Záměrně zde nezmiňuji úspěchy vedení ČP. 3.400 prodejních míst považuji za zbytečnost. Sazka také nevlastní své provozovny a los si můžete u terminálu podat v každé trafice. Ziskovost by mohla být zvláště při monopolním postavení na trhu samozřejmostí a na krásné zrekonstruované budově v Jindřišské ulici, co by pomníku, může viset mramorová deska nesoucí: „Na paměť všem ženám, které tento státní podnik přenesli na svých bedrech přes bouřlivé vody úřednických ambicí“.
Napsáno v sychravém jarním dopoledni s úctou k jednomu krásnému, dobou devalvovanému povolání. Děkuji všem. Lindě, jejíž okres byl postrachem všech střídačů. Pepovi, jenž byl odejit. Paní V., doručce s odvahou, Ále, Katce a dalším.